Poločas 0:3 !!!

Hráno v sobotu 8.9.2012 od 17 hodin v Ondřejově.

Po zisku tří bodů v domácím utkání jsme chtěli na toto navázat a pokusit se naplno bodovat i v Ondřejově. Jak už je zvykem, opět se nám nevyhnuly problémy se sestavou a k utkání se sešlo pouze dvanáct hráčů a to ještě M. Vedral nastoupil se silným nachlazením. Probíhají ještě nějaké dovolené a jiné aktivity hráčů apod.. Do zápasu jsme vstoupili vcelku dobře, i když nás domácí v první čtvrthodině poměrně zřídka nechali opustit naší polovinu. Poté se hra víc než vyrovnala a i my jsme začali ohrožovat domácí branku. Ve 25´ se nenechal Kubát zviklat hlasitými pokyny z lavičky, aby míč nahrál a pomohl si a pustil se z levé strany do soupeřovy obrany, pronikl mezi dvěma hráči a pak se rozmáchl ke střele, která doletěla až do levého horního rohu domácí branky – 0:1. V tuto chvíli jsme se mohli uklidnit a pokračovat ve snaze získat tři body. Ve 31´ vybojoval příkladně Sládeček míč na pravé straně u rohového praporku a pustil se přes obránce do pokutového území Ondřejova, kde pak našel krásnou přihrávkou úplně samotného Štorce před domácím gólmanem, který ho nekompromisně překonal a zvýšil náskok pro Kostelec na 0:2. No a za pět minut opět Štorc se na levé straně dostal k míči, následně provedl průnik do velkého vápna, kde jsme ho už nabádali, ať vystřelí včas, ale on zatáhl míč už do poměrně velkého úhlu, z kterého příčnou střelou přes celou branku opět překonal domácího gólmana. Kostelec v tom okamžiku vedl 3:0 a nikdo jsme si nepředstavovali, že bychom zápas mohli nějak ztratit, protože v této fázi utkání jsme domácí fotbalisty přehrávali a ti měli dost starostí se svou psychikou, natož ještě s námi. Jenže to by nebyl Kostelec, aby se něco nepřihodilo. V 57´ byl avizován ofsajd na naší levé straně (pomezní laik ho i mával) a z celkem nevinné situace (kdyby se balon odkopl do autu, tak byl klid), kdy naši hráči i přestali hrát, jsme inkasovali na 1:3. Domácí v těchto okamžicích znatelně ožili. Za minutu podnikli opět atak do naší obrany, překonali téměř všechny a v cestě zůstal jen náš stoper M. Vedral, který v souboji s domácím hráčem nechal nohu, přes kterou ondřejovský útočník upadl (následně by asi pokračoval na branku). M. Vedralovi byla udělena druhá žlutá, což v součtu samozřejmě znamenalo vyloučení. Poté už jsme museli vše vsadit na bránění výsledku (stále ještě nadějného), ale sílící tlak domácích v kombinaci s naší pošramocenou psychikou a posléze i únavou (neměli jsme moc možností něco provést s utkáním vlivem téměř nulové lavičky) nám dělal velké problémy. Ondřejov si vypracovával poměrně slušné šance, které pokryli naši obránci, brankař nebo nám pomohlo i štěstí ve formě ondřejovské neefektivity a neumění. Štěstí se od nás odvrátilo v 67´, kdy byla ve vápně nastřelena ruka našeho obránce a nařízena proti nám penalta, která byla následně proměněna – 2:3. Tímto nám nastaly kruté časy, protože teď jsme opravdu už jen bránili. Domácím narostla křídla a nám znatelně ubývaly síly. Z toho vyplynula i šance z cca 76´, kdy byl náš gólman už několikrát překonán, ale svou obětavostí šanci ještě párkrát zmařil, ale domácím se stejně akci podařilo přetavit ve vytouženou vyrovnávací branku – 3:3. Tady možná mohli kostelečtí obránci více podpořit svého brankáře, ale asi scházely síly i kus štěstí. Do konce utkání se podařilo zachránit aspoň remízu, a tak si odvážíme z Ondřejova bod, což je samozřejmě zisk z venkovního hřiště, ale vzhledem k poločasovému stavu je to veliká škoda. Na druhou stranu za druhý poločas můžeme být rádi za tento bod, protože ondřejovští tam měli ještě jiné příležitosti, které neproměnili. No, a když přihlédneme i k početnímu oslabení, tak asi musíme být s bodem z venkovního hřiště spokojeni.
P.S.: Vyjadřuju pouze svoje názory a samozřejmě ne každý s nimi musí souhlasit.
P.Pojezný