Poločas 2:0

Hráno 26.8.2012 od 17 hodin v Louňovicích.

Po velmi rychle uběhlé letní přestávce se nám opět roztočil kolotoč mistrovských zápasů. Naše mužstvo zajíždělo na horkou půdu rezervy Louňovic hrajících krajský přebor. Hned na startu soutěže jsme museli řešit nepříjemnost v podobě nedostatku hráčů, protože z různých důvodů nám chybělo hned pět hráčů (M. Vedral, Kubát, Jirsa – dovolené, Maršíček – dlouhodobé zranění ruky – na zápase byl a pomáhal s organizací a Urban z rodinných důvodů – narození dcery: tímto gratulujeme). Samozřejmě nezasvědceným se může zdát, že hráčů je v Kostelci více, ale tito zmiňovaní a ti co nastoupili v neděli, tak ti tvoří v současné době kádr dospělých. Ostatní, kteří v Kostelci někdy nějakým způsobem působili, neprojevili sebemenší zájem za Kostelec hrát nebo pro něj něco udělat. O takové tady opravdu nestojíme, ale zároveň nikoho nezatracujeme, když přijme pravidla, která jsme si tu nastavili. Dali jsme se nějakou cestou a věříme, že je správná, a že nám v budoucnu přinese výsledky v podobě úspěchů sportovních i ve stabilní hráčské základně. Ti kluci, kteří chodí, tak věřím, že to pochopili a dali mi najevo, že se s tím ztotožňují.
K zápasu jsme se tedy sešli ve dvanácti lidech. První poločas jsme nepředváděli špatnou hru, nicméně jsme dvakrát inkasovali jak jinak než po našich chybách, ke kterým nás soupeř ani nijak výrazně nepřinutil. Je třeba zmínit, že za stavu 1:0 se nám naskytla snad tisíciprocentní šance, kdy náš útočník po chybě stopera šel sám na brankaře, ale Tomášovi Sládečkovi se nepodařilo skórovat. Byly tam i jiné příležitosti, ale našimi nepřesnostmi jsme je nedokázali dotáhnout do správného konce. Jak už bylo zmíněno, tak první poločas jsme neodehráli špatně. Spíš se dá říci, že asi na hranici možností té jedenáctky, která nastoupila. Druhý poločas už nebyl z naší strany tak kvalitní a projevilo se to, že soupeř mohl vystřídat za plnohodnotné hráče a projevila se také jeho větší kvalita (troufám si tvrdit, že je to mužstvo na pomezí okresního přeboru a I.B třídy), ale ke cti nám slouží, že naši fotbalisté zápas důstojně dohráli, do konce ještě bojovali aspoň o vstřelení branky, což se nepodařilo. Pak se během druhé půle dostavila i únava vlivem nemožnosti střídání a inkasovali jsme ještě dvě branky, které padly také po našich chybách v rozehrávce. Na druhou stranu si myslím, že kdyby nastoupili hráči na dovolených, tak bychom tam nemuseli prohrát a možná bychom i nějaký ten bod přivezli, ale na kdyby se nehraje. Znovu tedy vyslovuji pochvalu a uznání hráčům z nedělního zápasu. Mě nezklamali a pro mě vnitřně zvítězili. Teď se musíme připravit a těšit na další utkání v řadě a pokusit se zvítězit s vidinou radosti z fotbalu. Budeme zase silnější o navrátivší se kluky. Utkání se hraje v rámci posvícenského víkendu, kdy je připraven bohatý fotbalový program od pátku až do pondělí (viz. hlavní strana).
P.S.: Vyjadřuju pouze svoje názory a samozřejmě ne každý s nimi musí souhlasit.
P.Pojezný