Poločas 2:0

Hráno 12.5.2012 v Mochově od 17 hodin.

K dalšímu soutěžnímu utkání jsme zajížděli na půdu Mochova a samozřejmě s cílem pokusit se zvítězit a získat důležité tři body k prodloužení naděje na záchranu. K utkání se nemohl dostavit brankář Piller (služ. cesta – zahraničí), což byla komplikace, ale vyřešili jsme ji zařazením našeho ukrajinského spoluhráče. Utkání se opět vyznačovalo klasickým kosteleckým stylem nebo průběhem. O prvních cca. 40-ti minutách by se dalo konstatovat, že hra byla vyrovnaná, žádné z mužstev nemělo více ze hry, ale domácí si přece jenom vypracovali jakési příležitosti, s kterými si spolehlivě poradil náš gólman. Naši hráči si žádnou vyloženou šanci nevypracovali, jen nějaké pokusy nebo výpady, které skončily na hranici soupeřova pokutového území nebo ještě dříve. Opět jsme se nevyvarovali hrubých chyb jako např. hloupých ztrát míče či úplně nepřesných nahrávek. Navzdory tomu jsme dostali ve 33. ohromnou šanci ujmout se v zápase vedení, kdy byl v mochovském velkém vápně faulován Štorc a byla nařízena penalta. Tu bohužel neproměnil Halgaš a šance byla zmařena. Za šest minut jsme byli potrestáni. Při rohovém kopu se odrazem dostal míč k úplně samotnému mochovskému hráči a ten zavěsil do naší branky – 1:0. Následně ve 43. po našem lajdáckém autovém vhazování na úrovni půlky hrací plochy a po následných navazujících ztrátách míče vlivem nekoncentrovanosti a nedostatečného herního zápalu nás soupeř potrestal podruhé – 2:0. Poločas tedy 2:0 pro domácí. V přestávce jsme se snažili povzbudit, že nic není ztraceno, že nás čeká dalších 45 minut a může se stát hodně věcí. Jen se musíme vyvarovat zbytečných ztrát a hrubých chyb. A musíme lépe nakládat s příležitostmi, které máme a víc si jich vážit. Zachovávat chladnou hlavu. Dát si pozor na začátek poločasu. Zkusit dát kontaktní branku a pak se uvidí.
Jedna věc je ale si něco říct a druhá to pak dodržet. Ve 48. při našem držení míče jeden z našich zadáků nepochopitelně namazal soupeřovým útočníkům a rázem bylo po nadějích – 3:0. A aby toho nebylo málo, tak v 52. náš střídající hráč (na hřišti byl dvě minuty) velmi naivně vlétl do soupeře jako utržený ze řetězu v našem pokutovém území. Soupeř upadl a rozhodčí nařídil proti nám penaltu (správně). Penalta byla proměněna a stanovila skóre na 4:0 pro domácí. To byl vlastně teprve začátek druhé půle, ale všem bylo jasné, že je to zároveň i konec všech našich nadějí na úspěch v zápase. Utkání už se v poklidu dohrálo a tímto stavem i skončilo.
Při hlubším zamyšlení nejen nad tímto zápasem, ale i nad celou sezonou mi vychází, že záchrana by vlastně byl malý zázrak. Nechci nikoho urážet, ale když se podíváme reálně a nestranně, tak toto mužstvo na OP nemá. Myslím, že bude rádo za umístění v první polovině III.třídy. Rád bych se mýlil. Nic se samozřejmě nevzdává. Šance pořád je, ale nevím, jestli i sami hráči vůbec chtějí, zda jim na tom vůbec záleží, zda se chtějí zachránit. Do dalšího zápasu musíme opět jít s cílem pokusit se získat tři body, i když to bude těžké. Situace v I.B třídě se teď také zhoršila (vzhledem k našemu okresu), takže uvidíme. Musíme se soustředit jen sami na sebe. Se sebou máme svých starostí dost.
P.S.: Vyjadřuju pouze svoje názory a samozřejmě ne každý s nimi musí souhlasit.
P.Pojezný