Poločas 1:2

Hráno 28.4.2012 v Záluží od 17 hodin.

V devatenáctém kole jsme vyjížděli k utkání o bytí a nebytí na hřiště do Záluží, které v té době bylo o dva body v tabulce před námi. Zápas pro nás nezačal dobře, když hned z prvního dlouhého balonu za naši obranu zahrozili domácí, ale náš brankář nás podržel. Pohroma přišla posléze ve 12., kdy už útočník Záluží našeho gólmana prostřelil. Kostelečtí hráči se nijak nesesypali a neustále se snažili hrát svou hru a trpělivě dobývat branku domácích. To se podařilo už v 15., kdy se trefil do branky Záluží Jirsa. V tu chvíli se začínalo od znova a dá se říci, že jsme měli i mírně navrch. Hra se přelévala z jedné strany na druhou. Naše lavička se rozjásala na sklonku poločasu (43.), kdy po skrumáži ve vápně domácích se dostal míč ke Kubátovi a ten poslal míč za záda domácího gólmana – a bylo 2:1 pro Kostelec! Tak skončil i poločas. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že bychom toto utkání neměli dovést ke zdárnému konci. Do druhé půle jsme vstupovali s tím, že už to nemůžeme pustit a za každou cenu to musíme ukopat a třeba ještě přidat nějaké góly, aby byl klid. Bohužel plány nám narušila červená karta Součka ze 49. minuty. To nás asi nějak psychicky rozhodilo, protože domácí hned v 50. srovnali na 2:2 a v 59. se ujali vedení 3:2. V těch chvílích to byla z naší strany už jen křeč. V 63. jsme obdrželi čtvrtou branku (4:2) a náš účet v zápase a asi i v celé soutěži byl zpečetěn. Zápas se potom už jen dohrál a došel k výsledku 4:2 pro domácí. V této chvíli jsme na posledním místě se ztrátou pěti bodů na Záluží. Do konce soutěže zbývá sedm kol. Samozřejmě není na místě něco vzdávat, ale kdo je realista a ví, jak to funguje ve fotbale, tak ví, že naděje na záchranu se znatelně minimalizovala nebo dokonce úplně rozplynula. Není ani spravedlivé dělat nějaké závěry po tomto utkání, protože ortel o setrvání v soutěži jsme do tohoto duelu nechali dojít vlastním přičiněním a vlastní neschopností v minulých zápasech. Je pochopitelně pravda, že kdyby se v sobotu v Záluží vyhrálo, tak nám to pomůže bodově i psychicky, ale nikde není psáno, že bychom zvládli i dalších sedm utkání. Na nějaké analýzy nebo vyhodnocování je teď asi brzy, ale je jasné, že hlavní příčinou toho kde se nacházíme, je naše psychická a mentální nevyzrálost a nevyrovnanost. Nejsme schopni se psychicky vyrovnat s problémy a překážkami v utkání. Chybí schopnost dotáhnout nadějně rozehraný zápas do zdárného konce za každou cenu. Svědčí o tom většina utkání z podzimu a téměř všechny z jarní části (vyjma Kunic), kdy jsme po poločase buď drželi vyrovnaný stav nebo dokonce vedli a soupeře přehrávali. Nevím, jak to nazvat, ale tato schopnost nám schází. Samozřejmě to už dál souvisí s tím, jak některým jednotlivcům opravdu záleží na výsledku mužstva, potažmo na dalším vývoji kosteleckého fotbalu, ale to jsou až další aspekty. Teď se musí vycházet z reality. Na prvním místě samozřejmě stále musí být chuť bojovat o i tu nejposlednější šanci na záchranu až do konce. Dále v případě sestupu si vyhodnotit příčiny, vybrat si hráče a hlavně lidi okolo, kterým na fotbale v Kostelci opravdu záleží a začít budovat mužstvo, které bude schopno postoupit (ne třeba hned) a pak dlouhodoběji působit na okresní úrovni (třeba i výše) bez nějakých problémů. A další věc – bude třeba vybrat schopné vedení k mužstvu, za kterým půjdou hráči a lidé okolo mu budou věřit. Teď nás čekají v sobotu Úvaly B. Nezbývá nám než se pokusit vyhrát a čekat na další výsledky.
P.S.: Vyjadřuju pouze svoje názory a samozřejmě ne každý s nimi musí souhlasit.
P.Pojezný