Poločas 2:1

Hráno 3.3.2012 od 17 hod. v Kostelci n. Č. l.

17 – to byl počet hráčů, kteří se sešli k zápasu s Libodřicemi. Taková účast nebyla zaznamenána za celou zimu ani jednou. Doufejme, že to hráčům vydrží. Do utkání jsme se rozhodli poslat nejprve hráče, kteří se nejvíce zúčastňují zápasů a tréninků (mají největší zodpovědnost) i navzdory poté během zápasu zaznamenaných některých negativních komentářů různých škarohlídů. Není jiná cesta než, že budou nastupovat jen ti, kteří mají zájem a zodpovědnost. To na začátek.
Libodřice se v dosavadním průběhu turnaje prezentovaly jako nejhorší celek. Chtěli jsme, aby je hráči nepodceňovali a hráli jako proti silným soupeřům. Z počátku se to snad i dařilo. Vytvořili jsme si tlak, vstřelili poměrně brzy dva góly a vedli 2:0. Někdy ke konci poločasu jakoby soupeř vyrovnal hru a my nevěděli jak na něj. Ve 34. nám dokonce vstřelil branku, která upravila skóre prvního poločasu na 2:1. Přesto jsme si stále nepřipouštěli, že bychom mohli prohrát.
Do druhého poločasu jsme prostřídali čtyři hráče (ne z důvodu výkonu, ale aby si rovnoměrně zahráli i ostatní). Čerství hráči vůbec nepřinesli do utkání to, co jsme si představovali. Druhý poločas upadnul do velkého podprůměru. Vůbec nebylo znát, že hrají mužstva okresního přeboru. Nikdo nevěděl kde, co a jak má hrát. Soupeř poté využil naší totální neschopnosti (u některých hráčů nevůle a nezájmu) a nejprve srovnal a následně svou bojovností a touhou vyhrát zvrátil utkání na svou stranu.
První poločas s přimhouřením očí byl z naší strany ještě solidní a možná, kdyby se nestřídalo, tak to dopadlo jinak (ale to je jen kdyby). Za zbytek zápasu jsme si vůbec nezasloužili vyhrát. Je to smutné, protože soupeře této úrovně bychom měli s našimi současnými hráči porážet rozdílem třídy a možná i více. Doufejme, že se do začátku mistrovských soutěží dáme dohromady, ale stále platí, že hrát budou jen ti se zájmem a zodpovědností.

Pavel Pojezný