poločas 0:0 !!!

Hráno 22.10.2011 v Nehvizdech

Po minulých utkáních jsme se rozhodli do zápasu v Nehvizdech udělat pár změn v rozestavění, ale zároveň i v personálním složení mužstva. Tyto změny nakonec byly nutné i vzhledem k nečekaným absencím některých hráčů. Nejzásadnější změnou byla hra na pět záložníků a jednoho útočníka. Cílem bylo zahustit střed hřiště před stopery, aby tento prostor byl pro soupeře co nejvíce zavřený – neprůchodný. Dále využívat naše krajní rychlé záložníky (téměř útočníky) k rychlým a nebezpečným brejkům. Dá se říci, že tato strategie vycházela celý první poločas a dejme tomu deset minut v druhém poločase. Vytvořili jsme si opět tři čtyři vyložené šance, kdy postupně stáli tváří v tvář domácímu brankáři J. Vedral a dvakrát D. Jambor. Bohužel příležitosti jsme neproměnili. Soupeř určité dvě pološance měl, ale takové jako my ne. Poločas tedy skončil 0:0. Jak už bylo zmíněno, prvních deset minut druhého dějství jsme ještě hráli to, co jsme si stanovili. Za zmínku stojí pěkná hlavička J. Halgaše, kterou domácí gólman zlikvidoval. Potom už přišlo to, co jsme nechtěli. Faul před naší šestnáctkou. Výborně provedený trestný kop do naší šibenice. A 1:0 pro domácí. Od této chvíle se začala naše hra rozpadat, čehož vyústěním byl další gól v naší síti cca v 60. min., kdy jsme nepokryli domácího hráče a ten pohodlně skóroval. 2:0. Potom už to byla z naší strany křeč. Zkusili jsme ještě hrát aspoň na tři útočníky, ale naše síla v náhradnících není taková, jak by bylo třeba. Výsledek byl zpečetěn penaltou v 89. min., kdy D. Augusta sprintoval rameno na rameno s domácím útočníkem. Škobrtli o sebe nohama a domácí útočník padl na zem. Účet utkání byl stanoven na 3:0. Teď už si opravdu musíme přiznat, že hrajeme o záchranu. V příštím utkání s Pacovem musíme všechno podřídit vítězství. I např. vzhledem k tomu, že poslední Záluží vyhrálo 3:1 s Měšicemi. Stále věřím, že tam kde se mužstvo nachází, vůbec nepatří. Výkony v zápasech (zejména úvodní poločasy) špatné nejsou, ale nezvládáme krizové situace pod tíhou prohry, pod tíhou nutnosti vyhrát. Zejména proměňování šancí je pro nás velkým strašákem. Pro příští zápas je třeba se srovnat, dobře se připravit (hlavně psychicky) a konečně už zabrat. Je třeba už si uvědomit, o co hrajeme.

P.Pojezný